V sobotu 6. září 2014 proběhla v rámci Dnů evropského dědictví exkurze po historických místech Starého Kolína. Prohlídku vedla a odborný výklad měla členka našeho spolku PhDr. Miroslava Jouzová, PhD.
Kolem deváté hodiny dopolední dorazil od Kolína autobus, plně obsazený zájemci o historii. Všichni, včetně starokolíňáků, jsme se pak přesunuli směrem k Mladému Hlízovu, kde poblíž mlýna bylo první zastavení.
První zastavení: Šífovka
Poznámky z výkladu dr. Jouzové:
Tzv. šífovka je technická památka ze 16. století – soustava plavebních kanálů pro dopravu dřeva a dřevěného uhlí ze břehů Labe u osady Bašta k úpatí hory Kaňk v místě dnes známém jako Skalka.
Kutnohorské stříbrné doly potřebovaly ke svému provozu obrovské množství dřeva. Protože všechny lesy v okolí Kutné Hory byly v krátké době zlikvidovány pro potřeby těžby, bylo třeba dovážet dřevo ze vzdálenějších míst. Dřevo se tedy začalo pomocí vorů po Labi plavit až z Krkonoš. K tomuto účelu zakoupili kutnohorští část obce Starý Kolín u břehů Labe a tím vznikla osada Bašta. Zde se dřevo vykupovalo od vorařů a vozilo formanskými vozy přes Starý Kolín do kutnohorských dolů. Uvádí se, že bylo třeba až 100 formanských vozů denně. Jelikož formanů bylo málo, řešilo se to tak, že všichni starokolínští sedláci, pokud zrovna nebyli na žních, museli toto dřevo převážet. Byla jim za to odpuštěna veškerá další robota. Nerobotovali tak pro město Kolín, ke kterému patřili, ale robotovali pro kutnohorský erár.
Jelikož však potřeba dřeva stále vzrůstala, došlo na návrh tehdejšího nejvyššího horního úředníka Kryštova Gendorfa z Gendorfu k vybudování soustavy vodních struh. Uvádí se výstavba mezi roky 1568 – 1572. Po tomto kanále zvaném Šífovka, tahali dřevo opět koně, ale bylo jich již třeba pouze 40. Tím celá přeprava dřeva zlevnila (prý se ušetřilo až 5.000.- zl.). Samotná výstavba kanálu si prý vyžádala 500 kop grošů.
Šífovka vedla od Labe, přes starokolínské grunty a rybník Sakman (byl v místech dnešní železniční zastávky), odtud obcházela Starý Kolín po východní straně, pravděpodobně podél silnice k dnešnímu hřbitovu a odtud uhýbala směrem ke Klejnaře, kterou napříč přecházela kus pod dnešním mlýnem v Mladém Hlízově. Další úsek (dnes nejlépe dochovaný) vedl směrem k dnešní Skalce (dříve nazývané Hodonín).
Foto: dochované části šífovky u Klejnary a zatáčka na Skalku.
Šífovka tvořila hranici katastru mezi Starým Kolínem a Hlízovem a tím hranici mezi kolínským a kuthohorským okresem. Dříve to byla i hranice mezi krajem Čáslavským a Kouřimským.
Zastavení 2: Náměstí
Poznámky z výkladu pí. doktorky Jouzové:
Starokolínské náměstí mělo tvořit základ původního města Kolín – které bylo do poloviny 13. století zamýšleno založit zde. Hlavní průčelí měla tvořit výsadní rychta a krčma (dnes budova OÚ, pošty a bývalého hostince).
Křížek na náměstí – původně stál před obcí, byl ale poničen vandaly a tak byl roku 1863 přemístěn na náměstí. Na svátek sv. Kříže bývala ve Starém Kolíně pouť (14. září).
Zastavení 3: Kostel sv. Ondřeje
Zde byl obsáhlý výklad k historii kostela a vzniku Starého Kolína, který by vydal na samostatný článek 🙂
Zaujal nás překlad latinského nápisu o přestavbě kostela z roku 1740, který se nachází nad vstupem do sakristie:
Ke cti boha trojjediného a sv. Ondřeje, byla tato svatyně za časů papeže Benedikta XIV, císaře Karla VI, krále českého a uherského jako patrona, za Františka Leopolda hraběte ze Šternberka jako prezidenta královské komory, když od prvotní stavby uplynulo přes 440 let, od základu nově přestavěna.
Zastavení č. 4: Valcha na Baštách
Poznámky z výkladu pí. dr. Jouzové:
Baštecká Valcha sloužila původně jako hamr na měd (mědihamr). Je dochována listina z r. 1761, kterou kutnohorský erár ukládá bašteckému mlynáři, aby zakoupil pozemek pro stavbu mědihamru, který sem bude převezen z Kutné Hory. Není jasné, zda zde již stála nějaká starší budova nebo zda byl nejdříve instalován buchar a kolem něj postavena budova nová.
Každopádně zpracování mědi, která byla dovážena z kutnohorských dolů netrvalo zřejmě dlouho, neboť již v roce 1762 se z objektu stala valcha. Stalo se tak v době, kdy kutnohorské doly již byly v útlumu a tak všichni baštečtí osadníci, kteří pracovali pro doly se změnili v tkalce. Svoji výrobu pak směřovali do valchy, která prováděla tzv. valchování – zhušťování a zplsťování povrchu vlnařských tkanin tlakem kladiva (bucharu).
Od konce 18. století žila zde rodina valchářů Jelínků, ve 20. letech 19. století je střídá rodina Cikrtů.
Koncem 19. století přestává být valchování jako řemeslo výnosné, neboť výroba se přenáší do továren, kde probíhá strojní zpracování tkanin. Od té doby baštecká Valcha sloužila pouze obytným účelů a byl zasypán i vodní náhon pro buchar.
Zastavení č. 5: baštecký mlýn
Poznámky z výkladu pí. dr. Jouzové:
Kutnohorští, majitelé osady Bašta, se rozhodli u nás vybudovat mlýn. Byla to zřejmě jedna z prvních staveb na Baštách. Vlastní stavbu mlýna vedl Jan z Vorličné a stavět se začalo v roce 1560. Mlýn byl hotov v roce 1564. Zajímavostí je, že teprve v roce 1566, dva roky po dostavbě mlýna, byl vybudován most přes labský náhon. Mezitím byl totiž u Labe dokončen veletovský jez a tím stoupla v náhonu voda a nebylo již možné jej jednoduše přebrodit.
Mlýn byl vetšinou pronajímán nájemným mlynářům, až v roce 1727 byl vyhořelý prodán kutnohorskému podnikateli a mlynáři Jakubu Mazauchovi za 2700zl.
V letech 1760 – 1833 držela mlýn rodina mlynářů Šubrtů. V roce 1910 zakoupil opět vyhořelý mlýn za čtvrt milionu korun Vojtěch Loupal. Peníze mu poskytl jeho tchán, Josef Ort, mlynář na řece Ohři v Košticích – ten byl majitelem prvního plně automatizovaného mlýna v Čechách a tak i baštecký mlýn byl záhy automatizován. Za tímto účelem byly instalovány i dvě Francisovy turbíny, které ještě v roce 1927 zásobují elektřinou nejen Starý Kolín, ale i celý kutnohorský okres.
V roce 1938 se majetek Loupalů dostal do konkurzu. V roce 1942 zakoupil mlýn podnikatel Václav Kříž, který zde začal budovat továrnu na šití kožešinové konfekce. V roce 1948 byla továrna znárodněna a stala se národním podnikem KARA Starý Kolín.
Zastavení č. 6: hospoda
Poslední zastavení v rámci historické exkurze byla baštecká hospoda. Hospoda byla vybudována pro potřeby vorařů a dělníků, kteří na březích pracovali, vytahovali dřevo. Byla nazývána plaveckou nebo vorařskou hospodou a je možné, že je ještě starší než mlýn a mědihamr. V roce 1564 je s hospodou spojen proces s šenkýřkou Markétou Pelíkouvou a její pomocnicí Annou Rybníkářkou, které byly útrpně vyslýchány a v čerodějnickém procesu upáleny na hranici. Výslechy obou jsou zapsány ve smolné knize kutnohorské z let 1522 – 1571. Je jisté, že obě ženy vyráběly jedy a skutečně lidi trávily a přitom se domnívaly, že čarují.
Hospoda funguje nepřetržitě do dnešních dní. Koncem 18. století zde pivo točila rodina Semerádova, v polovině 19. století šenkýř Václav Malina.
