MUDr. Ludvík Fisher

MUDr. Ludvík Fisher (25. 3. 1880 Starý Kolín – 19.2.1945 Praha)  lékař, účastník 1. a 2. československého odboje, dosáhl hodnosti generál šéf zdravotnictva. Narozen ve Starém Kolíně na stanici státní dráhy do rodiny přednosty stanice Ludvíka Fischera a Anny, rozené Čermákové.

Celým jménem Ludvík František Karel Fischer (Změna příjmení na Fisher v roce 1921). V letech 1892 až 1900 vystudoval státní gymnázium v Praze. Po absolvování lékařské fakulty v letech 1900 až 1906 absolvoval studijní pobyty v Berlíně, Londýně a Oxfordu. Poté byl krátce vojenským lékařem Posádkové nemocnice 11. (Studium lékařství bylo přerušeno jednoroční dobrovolnou službou u c. k. pěšího pluku 11.) Od září 1906 praktikoval na lékařských klinikách v Praze.

V létě 1907 se vystěhoval do Spojených států amerických, kde působil jako soukromý lékař v Chicagu. Zapojil se do krajanského hnutí, po vypuknutí války odmítl splnit povolávací rozkaz a zapojil se do protirakouského odboje. Od září 1914 byl předsedou Českého národního sdružení, které změnil na Československé národní sdružení, ústřední orgán krajanského odboje v USA. Byl spoluiniciátorem Clevelandské dohody se Slovenskou ligou.

Od října 1915 byl členem Českého komitétu zahraničního, byl ve spojení s T. G. Masarykem, E. Benešem a M. R. Štefánikem. V květnu 1917 se přihlásil jako dobrovolník do čsl. vojska, ale až do srpna 1918, kdy odjel s transportem do Francie, zůstával v aktivistických funkcích (od října 1917 předseda Czechoslovak Comittee v New Yorku, v březnu 1918 spolutvůrce odbočky Československé národní rady v USA).

Foto: M. R. Štefánik ve Washingtonu s představiteli Slovenské ligy a Českého národního sdružení. V první řadě vlevo od Štefánika předseda Slovenské Ligy Albert Mamatey, vpravo předseda Českého národního sdružení Ludvík Fisher. V druhé řadě za Štefánikem vpravo Viktor Emanuel Voska, vlevo Karel Pergler.

Po příjezdu do Francie se stal přednostou zdravotnické služby při Hlavním velitelství čsl. vojska. V září 1918 byl delegován jako člen zvláštní mise Národní rady do Washingtonu. Po návratu v listopadu 1918 byl ustanoven velitelem evakuační nemocnice v Cognacu, s níž se v lednu 1919 vrátil do vlasti.

Poté sloužil jako velitel Záložní nemocnice č. 11 v Praze-Karlíně, v srpnu 1919 byl jmenován zástupcem přednosty Zdravotního odboru Ministerstva národní obrany (MNO). Od 1. října 1919 byl povýšen do hodnosti podplukovníka zdravotnictva a ustanoven přednostou 31. oddělení (zdravotního) MNO, od března 1922 byl přednostou 33. oddělení (zdravotního). V prosinci 1923 byl povýšen do hodnosti generál zdravotnictva V. hodnostní třídy. Od ledna 1927 do dubna 1939 byl přednostou I./4. oddělení (zdravotního) MNO; v květnu 1928 byl povýšen do hodnosti generál šéf zdravotnictva.

Za okupace se zapojil do odboje Obrany národa, v roce 1941 byl gestapem zatčen a vězněn v káznici v Melku. Po propuštění žil v Praze; zemřel 19. února 1945 na následky zranění, které utrpěl při spojeneckém náletu na město. (V některých zdrojích se však uvádí, že zemřel v Melku. V dalších pak, že zemřel během transportu do Mauthausenu za anglo-amerického náletu).

 

Zdroje:

VONDRÁŠEK, Václav, HANZLÍK František: Krajané v USA a vznik ČSR v dokumentech a fotografiích, Ministerstvo obrany ČR, 2009
JOUZOVÁ, Miroslava: Starý Kolín a Bašta v běhu stalení,  Obec Starý Kolín 2017, str. 212-213
Obrana národa
valka.cz 
langhans.cz