Baštecká čarodějnice

Příběh baštecké čarodějnice se odehrál v roce 1564 a je spjat s nejstarší budovou na Baštách –
s vorařskou hospodou. Tato hospoda („kavna“) byla vystavěna pro potřeby plavců a dělníků, kteří pracovali na březích Labe – vytahovali připlavené krkonošské dřevo a odesílali je do kutnohorských stříbrných dolů.  Vrchnost kutnohorská pronajímala hospodu nájemným šenkýřům obvykle jen na několik let. Hospoda údajně neměla nejlepší pověst a prý tam přebývaly i lehké ženštiny.

Onoho roku 1564 se zde odehrály události, ze kterých se vyvinul čarodějnický proces. Za záhadných okolností zde onemocněla celá šenkýřova rodina včetně dětí. Lidé z toho usoudili, že je místo očarované. Kopalo se tedy pod prahem a skutečně tam našli „samé kouzly a čáry“: psí hlavy, člověčí kosti, chlupy a maso.

burn2Podezření padlo na bývalou bašteckou šenkýřku jistou Markétu Pelíkovou, která v té době již bydlela zpět v Kutné Hoře. I zde měla problémy, neboť byla v podezření, že aby přilákala více hostů do svého šenku, nalila před sousední hospodu jakousi „vodu z kostela“ a kdo přes to „vylití“ přešel, těžce onemocněl. Z tohoto podezření se však ještě dokázala dostat.

Jak se však o podivném čarování v hospodě na Baště dozvěděli i páni na kutnohorské radnici, nechali Markétu vsadit do vězení a vyslýchat právem útrpným. Při mučení vypověděla i o své kutnohorské sousedce a zřejmě pomocnici Anně Rybníkářce a jejím muži Řehořovi „že sou k šibenici ve čtvrtek některej tejden ve dvě hodiny na noc chodili a oudy viselcům vyřezali.“ Anna Rabníkářka sice stačila utéct do Čáslavi, ale zde byla chycena a dopravena zpět do Kutné Hory, kde také skončila na mučidlech.

Výslechy obou žen jsou zapsány ve smolné knize kutnohorské z let 1522 -1571 (Manuál práva autrpného): „Markyta čarodějnice, rodem z Litomyšle, dcera nějakýho Vaňka Prubíře, vyznala na svém trápení: “ Že zakopala v hospodě na Baště pod práh psí hlavu a s Annou Rybníkářkou a jejím mužem chodila v noci k šibenici, z viselců části těl odřezávaly, vše usušily na prášek a přidávaly do toho i sušené kočičí mozky. „I koho jsme chtěly usušiti, dávaly jsme jim toho prachu pití (s vodou), manželu Káči (tj. šenkýři na Baště) dala jsem dvakrát toho prachu a od toho on umřel. A synu jejímu též sem dala toho prachu upíti, a ševci Součkovi, který mne nechal a ode mne odešel.

Zápisy z výslechu obou čarodějnic jsou zakončeny:
Ta Markéta jest ohněm spálena 3 dni po sv. Petru a Pavlu.
Anna Rybníkářka v tom všem umřela, jsouc ohnivýma klešťmi trhána, potom odřína a na hranici spálena. Při nejposlednější hodině odvolala o tom čarování„.

Je jisté, že obě ženy vyráběly jedy a skutečně lidi trávily a přitom se domnívaly, že čarují.

 

Zdroj:  Klíma Václav, Antiqua Colonia – Starý Kolín, 1968

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *